Koně
Z Lipice do Piberu
Odkud pochází lipicán: habsburský hřebčín v Lipici, koně, kteří dali škole její jméno, dnešní hřebčín v Piberu a zápis na seznam UNESCO v roce 2022.
Rezervujte si místo na školení ↗Habsburské plemeno
V 16. století vládli Habsburkové jak Španělsku, tak Rakousku a toužili po silném, ale hbitém koni pro válku i pro nové jezdecké školy střední Evropy. Císař Maxmilián II. přivezl v roce 1562 španělské koně do Rakouska. V roce 1580 jeho bratr, arcivévoda Karel II. Štýrský, založil hřebčín v Lipizzi, dnes Lipici ve Slovinsku, podle něhož plemeno dostalo své jméno. Název vesnice pochází ze slovinského slova lipa, lípa.
Proč škola říká španělsky
Název jezdecké školy sahá až do šestnáctého století, kdy byli na vídeňský dvůr přivezeni španělští koně, jak uvádí sama škola. Lipicán pochází z těchto koní, kteří byli po generace kříženi s dalším chovem v Lipici. Anglická Wikipedie popisuje křížení španělského, berberského a arabského chovu a později neapolského koně. Slovo „španělský“ v názvu školy odkazuje na původ koní a nemá nic společného s tím, kde jezdecká škola sídlí.
Linie hřebců
Dnes je uznáváno osm zakládajících linií, které registry nazývají dynastiemi. Šest z nich se odvozuje od klasických hřebců používaných v Lipici v osmnáctém a devatenáctém století a hřebčín školy v Piberu chová šest hřebčích linií, uvádí škola. Stejná stránka uvádí, že lipicáni té doby byli rozmanití – hnědí, ryzí, plaví, šedí a černí, a ani jeden z nich nebyl bílý. Bílá, přesněji řečeno šedá, se prosadila ke konci osmnáctého století a v devatenáctém století, oblíbená pro svůj vzhled.
Piber dnes
Federální hřebčín Piber v západním Štýrsku byl založen v roce 1798 a s chovem lipicánů začal v roce 1920. Je hlavním chovným hřebčínem pro hřebce, které jezdecká škola využívá. Po první světové válce sem bylo přesunuto rakouské stádo a ti nejlepší mladí hřebci jsou z Piberu přiváženi do Vídně na výcvik. Na stránkách jezdecké školy se uvádí, že hřebčín udržuje šest hřebčích a sedmnáct kliseních linií z osmnáctého století. Hříbě lipicána se rodí tmavé a během několika let šediví, takže každý hřebec, kterého ve Vídni uvidíte, je dlouholetým projektem.
Plemeno, které válka málem vyhubila
Války opakovaně ohrožovaly toto plemeno, a to ve válce první koalice i v obou světových válkách, uvádí Wikipedie. Během druhé světové války byla většina evropského chovného stáda lipicánů přesunuta do Hostau v Čechách a na jaře roku 1945 dorazila k tamnímu hřebčínu jednotka amerického jezdectva a koně byli převedeni přes hranice do bezpečí. Příběh je znám z filmu, ale historie je zaznamenána v archivech plemene. To vysvětluje, proč Piber existuje v dnešní podobě.
Zápis na seznam UNESCO
V roce 2022 zapsalo UNESCO tradice chovu lipicánů na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva, a to na základě společné nominace osmi zemí: Rakouska, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Maďarska, Itálie, Rumunska, Slovenska a Slovinska, uvádí Wikipedie. Webové stránky jezdecké školy dodávají, že chov lipicánů v Piberu byl na národní úrovni uznán v roce 2016. Zapsána je tradice chovu, nikoli kterákoli konkrétní jízdárna či představení, a to stojí za to mít na paměti, když se návštěvník ptá, co zápis zahrnuje.
Co to znamená pro ráno
Hřebec je poprvé přiveden do jezdecké školy ve čtyřech letech a Wikipedie uvádí, že práce na lonži, dlouhém laně, trvá dva až tři měsíce, než je jezdec vůbec posazen na jeho hřbet. Proto jsou mladí koně v hale na rané fázi dlouhé cesty. Tentýž článek uvádí, že hřebci jsou v červenci a srpnu na sedm týdnů převezeni do letních stájí školy v Dolním Rakousku a v tomto období se necvičí, takže kalendář na rezervační stránce je vodítkem, které dopoledne se konají.
Zdroje